Cykloturistika, výlety na kole

Toulky po Českém Ráji – aneb zkuste to bez mapy.

   

Naši trasu jsme zahájili v Turnově.

Přes  Přepeře jsme vystoupali do Sychrova  –  zámek vskutku krásný. Sjezd z kopečka zpět jsme si okořenili polévkou v Pěnčíně - a mapu jsme jim tam nechali na památku.

Zprvu se zdálo, že se bez ní obejdeme  –  vrch Mužský s Příhrazskými  skalami se před námi tyčil, avšak na jeho  úbočích bylo příliš mnoho cest. Jejich prozkoumání nás stálo přes hodinu času a přes deset ujetých Km navíc. A tak jsme se raději vrátili do vesnice Březina a tam jsme si nechali poradit, kudy že to na hrad Valečov. Pak jsme již bez problémů cestou  na hrad  Valečov  míjeli Drábské světničky a posléze dosáhli hradu Valečov. Tam jsme zakoupili novou mapu a problémy se zdály být zažehnány.

Na  další  hrad (Kost) jsme se rozhodli, po poradě s kastelánem na Valečově, dojet  raději po silnici, protože cyklostezka měla být rozježděna "chuligánama" na čtyřkolkách. Když se ale silnice opět setkala po několika kilometrech s cyklostezkou v Branžeži, vydali jsme se po nahlednutí do nové mapy, po lesních cyklostezkách. Cesta se zdála být kratší a příjemnějším terénem.  Leč chuligáni  na čtyřkolkách zřejmě řádili i na této cyklostezce a řádně ji rozjezdili. A tak jsme místy kola vedli, protože v 15 cm vrstvě písku, se opravdu jet nedá.

To že nám nesouhlasí údaje na mapě s realitou, bylo sice zarážející, leč ukazatele v Branžeži jasně hovořily, že cesta vede k cíli  naší  cesty,  na  hrad Kost. Když už  bylo jasné, že cestu nerozjezdili chuligáni na čtyřkolkách, ale lesníci drancující naše lesy a poslední km jsme kola  přenášeli do kopce po větvích stromů, dostali jsme se konečně na rozcestí,  kde  byly další ukazatele na hrad Kost.

Vzhledem  k  tomu, že  budovy byly na mapě vpravo, ale ve skutečnosti byly vlevo, jsme se zeptali  místních domorodců, kde že se to vlastně nacházime? Ke svému zděšení jsme se ocitli v Kamenici, která byla o pár Km dál od našeho cíle. Po porovnání  naší  mapy zn. KOMPAS s mapou na rozcestí, bylo vše zcela jasné. Naše cesta, po které jsme se vydali a na naší mapě končila v Srbsku , vedla ve skutečnosti do Kamenice a byla na naší mapě namalována o dvě cesty severněji.

A  tak  jsme  se, zhlouplí blouděním a únavou, hned na první křižovatce vydali opačným směrem  (nu děláme to často)  a dojeli jsme málem do Jičína. Na hrad Kost jsme dorazili psychicky zcela vyčerpáni  a téměř ve večerních hodinách. bufet byl sice ještě otevřený, ale vařit kafe se tu zřejmě teprve učili.  A  tak  nás  ani  neosvěžilo, ani  nezlepšilo  náladu. Konec dobrý vše dobré – z hradu Kost vedla naštěstí !! široká přehledná silnice přímo do Turnova krásným údolím mezi skalami Českého Ráje, brzy jsme zapomněli na všechny útrapy cesty i na to, že jsme nestihli navštívit Mariánskou vyhlídku u Hrubé skály a hrad Valdštejn. Však není všem dnům konec.

Hrad Kost nám byl zcela jistě tento den zapovězený, a protože jsme tento zákaz porušili, Láďa poslední dva km dojel na poloprázné pneumatice a na hradu musel vyměnit duši. A ačkoliv pečlivě prohlédl pl᚝ a odstranil suchý trn, ráno našel zadní kolo opět prázdné a v díře po trnu kamínek.